Tolik se o tom mluví. Všichni už tak nějak tušíme, že bychom se měli mít rádi, ale jak na to prakticky? Jak se do toho pustit? Jak to vzít jinak, když už jsme přišli na to, že přesvědčování sebe sama z vnějšku prostě nestačí?
Pokud vás baví čtení, pak pokračujte směle dále. Pokud máte raději mluvené slovo, klikněte na tento odkaz, zobrazí se vám moje video o tom, o čem píši níže.
Náš vztah k nám samým
Sebeláska a naše vnitřní přijímání se, tvoří základ našeho života. Ať si to uvědomujeme nebo ne, náš vnitřní vztah k nám samým určuje, jaké máme vztahy, jaké situace nás potkávají i v jaké hojnosti či nedostatku žijeme.
Náš vnitřní svět tvoří neustále ten vnější, těžko můžeme být uznáváni, milováni a přijímáni, když uvnitř rozebíráme sami sebe nelítostně na malé kousíčky.
Co to ale ta sebeláska vlastně je?
Sebeláska, sebelásku, sebeláskou… Je prostě skloňovaná v různých článcích a na všech možných duchovních i mainstreamových stránkách.
Jak ale prakticky na to? Jak začít, když fakt člověk zjistí, že se nemá rád a že se mu se sebou špatně žije? Zkusila jsem vám to sepsat z mé zkušenosti – jak jsem postupovala já, metodou pokus omyl a k čemu jsem se dostala.
Jak sebelásku probudit?
Jak už nadpis napovídá, každý ji máme v sobě, každý jsme s ní přišel na svět. Jako čisté duše, malá miminka, jsme věděli, že jsme sami pro sebe středem vesmíru, že se milujeme a naprosto přijímáme. Neměli jsme prostě se sebou problém.
Pak jsme ale začali poznávat, že úplně všechno co děláme, není v pořádku, že se na nás v určitých situacích někdo zlobí a nemá nás rád, a naopak. Z pudu sebezáchovy jsme si vytvořili ego – masku, která nás ochránila. A učili jsme se chovat tak, aby nás měli pořád rádi a byli jsme prostě Ti hodní.
Maska – naše umělá osobnost – EGO, která nám po dlouhou dobu našeho dětství pomáhala, nám ale v dospělosti dokáže dost přitížit a vytvořit situace, které jen těžko chápeme… A tuhle masku – EGO – my prostě musíme začít zkoumat. Jaké je, jaké není, proč se vytvořilo, při jakých situacích! A uvědomit si, že EGO prostě nejsme my – naše duše.
„Já nejsem mé EGO“
Zajímavostí ega je to, že se nás hlavně neustále snaží mít jiné, než jsme! A tam vzniká ten hlavní nesoulad! A když ho začneme zkoumat, začnou se objevovat naše pravé vlastnosti a reakce. A tam se začne také probouzet sebeláska.
Základ sebelásky
Základem sebelásky prakticky je začít doopravdy vnímat své tři – tři „bytosti“ – svou mysl, svou duši a své tělo a každé z nich dáte péči a pozornost takovou, jakou si zaslouží.
- Přijměte svou mysl, že myslí – neustále. Je to její funkce, ale nejste to VY! A navíc, že když ji nezadáte úkol – spočítat úlohu, naplánovat trasu, vyřešit záhadu, tak její prací je, starat se o tělo a jeho vnitřní procesy. To je hlavní úkol mozku a mysli. Sluha, ne pán… všímejte si svých myšlenek a toho, co vaše mysl dělá. Berte ji jako pomocníka, sluhu, občas jako malé nezvedené děcko, které vám může radit, ale nemělo by za vás rozhodovat.
- Začněte vnímat svou duši, intuici, své city a pocity. Vnímejte, co vám vaše pocity říkají, jak jsou často v rozporu s logikou a jak se uvnitř cítíte. Začněte pracovat se svým vnitřním dítětem, hýčkejte ho a buďte k sobě laskaví. Vzpomeňte si na bolestné chvíle z vašeho dětství a milujte se, jako kdybyste byli své vlastní dítě. Hýčkejte se a udělejte pro sebe to, co byste dělali pro své děti. Jak byste je chápali a podporovali? Udělejte to pro sebe, své vnitřní dítě a svou duši. Doporučuji vám třeba film nebo knihu Chatrč – milujte se a chápejte tak, jako Bůh miluje vás.
- Začněte brát své tělo jako bytost – jako bytost, která vám byla svěřena do péče! Jako dokonalou bytost, která vás nadevše miluje a dělá v každé chvíli jen to nejlepší, co může. Naše tělo nás opravdu miluje a dělá vše proto, aby nám bylo zde na zemi co nejlépe. Je nám ale zcela vydáno na pospas a nemůže měnit naše rozhodnutí, které mu třeba i ubližují. Berte ho jako bytost – zhmotněte si ho jako přítele. Mluvte s ním, když cítíte, že je mu dobře, mluvte s ním i když mu dobře není. Buďte k němu (sobě) pravdivý – cítím, že Ti není dobře, že Ti nedělá dobře, něco co dělám, ale jinak to neumím. Budu se snažit to změnit.. a tak dále..
A pracujte na tom každý den! Jako třeba u cvičení nebo u učení jazyků, jde o návyk… Napište si svůj seznam na ledničku a jako malé děti si každý den vědomě projděte všechny tyto tři body. Bez pravidelnosti a péče to moc nepůjde.
Vnímejte se – všechny své součásti, věnujte se jim a hýčkejte je. Najděte si potravu pro mysl, pro duši i pro tělo! A to je sebeláska prakticky… Ne přesvědčovat sebe sama o tom, jaká jsem nebo nejsem, smát se do sebe do zrcadla a afirmovat „mám se ráda“ (i když ani to není úplně špatné), ale pečovat o sebe a své tři součásti.
S péčí vznikne i opravdová sebeláska – protože na tom, o co pečujete, vám doopravdy záleží.
Držím vám pěsti! Ať se vám daří…
Vaše Petra
